Nevyžádané rady mládeži

Víš, při maratonu je velmi jednoduché běžet tak, až omdlíš a padneš, nic na tom není. To ti řeknou všichni, kdo běhají dlouhé tratě. Jednoduše se rozběhneš příliš rychle, no a pak jen počkáš, až se Ti zatmí před očima a tělo Ti selže – a tělo Ti selže velmi ochotně, protože si chce odpočinout.  Ale to není nic obdivuhodného, tohle dokáže každý. Ty  musíš běžet až do cíle a musíš to vydržet, musíš vybičovat tělo, aby neomdlévalo a Tvoje vůle to dokáže. Podobně je v životě velmi jednoduché se utrápit k smrti. Ani na tomto není nic obtížného – a kolik je těch, kdo se tak k smrti opravdu utrápili a nemám pro ně žádnou lítost. Tohle taky dokáže každý, buď pomalu den co den v sebetrápení a lítosti nad sebou samým a svým tak smutným osudem, ach, až se jednoho dne konečně utrpení somatizuje a Ty umřeš, nebo to zvládneš rychle sebevraždou, i s tou sladce pomstychtivě tichou výčitkou okolí, málo jste se o mě starali, málo jste mi naslouchali, tak teď trpte vy, vyčítejte si a vyčítejte si dlouho. Na tom opravdu taky nic není. Nikdy se nezabíjej, žádná z věcí této země za to nestojí, nikdy. Ani kvůli školním známkám, ani když miluješ holku, která Tebe ne, věř mi. Pamatuj na přísloví kosmologů – nikdy neběhej za tramvají, krásnou ženou a kosmologickou hypotézou – za pět minut tady bude další. Je to drsné, ale je to pravda. I s těmi tramvajemi. Nikdy se nezabíjej, nikdy, kvůli ničemu. Jestli propadneš ve škole, tak si zopakuješ rok, a nic se neděje. Chci po Tobě něco mnohem těžšího, aby ses vždycky zvedl, abys pořád běžel, abys to všechno, co Tě potká, vydržel, aby sis sebelítostivě nemyslel, že když ztratíš vědomí a padneš, tak že na tom bude něco heroického. Chci Tě ubezpečit, že heroického na tom nebude vůbec nic, heroické bude, když nepadneš a vytrváš. Heroické je, když vezmeš tělo a narveš ho do trati a pak dál a dál.

Kruté heslo polárníků je kdo chce jít, jde. Je to myšleno tak, že kdo leží u cesty a právě zmírá žízní, no tak asi už nechce. A kdo leží u cesty totálně vyčerpaný a umírající, no, tak ten už asi taky nechce. Pamatuj si to, kdo chce jít, jde. Tělo dokáže mnohem víc, než myslíš. Duše, ať je jakkoli citlivá, vydrží mnohem víc, než myslíš, pokud budeš chtít. Pokud nebudeš a místo toho se budeš trápit svými bolestmi, tak se Ti tělo i duše velmi ochotně položí. Kdo chce jít, jde.

ukázka z knihy Nevyžádané rady mládeži (2017)