Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis

Celou kapitolu o knize Genesis a výklad textu Roberta Sackse, Jonathana Sackse, Leona Kasse a dalších uvádím jako pokus o proniknutí do židovského způsobu uvažování, kde každé místo z Tóry má mít „až sedmdesát různých výkladů“ a jako doklad toho, že kdokoli, kreacionista či evolucionista, pokud by v této první kapitole hledal potvrzení či vyvrácení svých vlastních názorů na evoluci, platnost konceptu přirozeného výběru a stáří světa, se velmi hluboce mýlí, neboť si spletl žánr.
V první kapitole není žádná narážka, v řádcích, ani mezi nimi, že by ambicí autora bylo podat více informací nebo jiné informace o tom, jak svět vznikl, z čeho se skládá, jaké je jeho stáří nebo jak funguje. V Genesis jedna je zřejmé, že autorovi není známo, že není kvalitativního rozdílu mezi Sluncem a hvězdami, že Země je kulatá a putuje vesmírným prostorem, stejně jako že Slunce je dál od Země než Měsíc. Klenba, jak již bylo řečeno, byl kus čehosi pevného, co je dost pevné, aby udrželo obrovskou zátěž druhého moře, vod nad klenbou.
Kalvín říká velmi ostře: „Pojednává se zde /v Genesis jedna/ toliko o viditelných formách světa. Kdo by chtěl studovat astronomii a jiné esoterické vědy, nechť jde jinam“ (Kalvín, Komentář k Gen 1,8 (1554) cit. v Glover, 2007, str. 90).
Snad má pravdu Van Till, když říká, že ve dvacátém století jsme již tak navyklí číst vědeckou literaturu, že jsme ztratili schopnost vnímat poezii (Van Till, 1986), a ke každému textu přistupujeme primárně jako k návodu na použití, k učebnici či ke studijním skriptům, se všemi nedorozuměními, která tento přístup přináší.
V Genesis jedna tedy nejde o debatu, zda text podporuje jeden nebo druhý názor na stáří Země nebo na to, zda svět byl stvořen v jednom okamžiku, během sedmi dnů, během šesti tisíců let nebo před 13,8 miliardy let. V první kapitole Genesis nejde o polemiku mezi kreacionisty a evolucionisty. A pokud se v budoucnu díky vědeckému bádání ukáže, že Země je mladá, nechť je. Pokud si dnes z dobrých důvodů myslíme, že stáří Země je přes 4,5 miliardy let, první kapitola Genesis tento údaj nepotvrzuje, ani nevyvrací.
Jonathan Sacks velmi přesně uvádí, že bible ani neřeší problém existence Boží, možnost dokázat existenci Boží rozumem a podobně. Nebesa vypravují o Boží slávě, nesnaží se dokázat existenci Boží. „V bibli mluví lidé k Bohu, nikoli o Bohu“ (Sacks, 2011, str. 71).
Za zmínku – a jako vykřičník, že se opravdu nejedná o vědecký text – stojí i symbolika čísel, obvykle ztracena v překladu. Svět je stvořen v sedmi dnech, slovo „dobrý“ se vyskytuje sedmkrát, slovo „Bůh“ pětatřicetkrát, slova „nebe“ a „země“ každé jednadvacetkrát. Slovo „světlo“ a „den“ se v prvním odstavci vyskytuje sedmkrát. První verš obsahuje sedm slov, druhý verš čtrnáct slov. Odstavec popisující sedmý den obsahuje třicet pět slov (Sacks, 2011, str. 216).
První kapitola knihy Genesis je poezie, neboť jen v poezii je možné, že od počátku jsou dny a noci, avšak není ještě Slunce ani Měsíc, které budou stvořeny až čtvrtý den. Jak si představit průběh dne, ráno, poledne a večer, aniž by ještě existovalo Slunce? První kapitola knihy Genesis chápaná jako vědecký text tedy nejenom že není slučitelná se současným stavem vědeckého poznání, nýbrž není ani slučitelná s tehdejším stavem poznání a především ani sama se sebou!
Ano, jsou jednotliví křesťané, kteří zastávají názor, že Země je stará šest tisíc let, a možná jsou i křesťané, kteří zastávají názor, že Slunce se otáčí kolem Země nebo že Země je plochá deska nebo že teorie relativity neplatí. Jistě jsou i ateisté, agnostici, muslimové nebo buddhisté, kteří takové názory zastávají. To všechno je možné a Vatikán nenařizuje katolickým křesťanům, v co mají „věřit“ v otázkách fyziky nebo biologie. Z jednoduchého důvodu: Vatikán není v této problematice kompetentní. Žádné dogma ani encyklika nepřikazovalo nikdy křesťanům, jaký mají mít názor na existenci Higgsova bosonu, teorii relativity, teorii Velkého třesku nebo teorii přirozeného výběru. To je jaksi osobní a soukromá záležitost každého věřícího. Pokud různí věřící odvozují svá stanoviska týkající se fyziky a biologie z biblických textů, je to jejich privátní a jistě pozoruhodná aktivita, která ovšem s katechismem a křesťanskou vírou nemá nic společného. Pokud tedy věřící člověk odhaduje stáří světa na šest tisíc let, a jako zdroj informací k tomuto názoru mu slouží bible, činí tak jako amatérský přírodovědec, který dosti nesprávně a metodologicky špatně používá bibli jako učebnici přírodovědy. Písmo svaté ovšem není učebnicí astronomie.
Vatikán nemá žádné dogmaticky zakotvené názory na stáří vesmíru, stáří Země, adaptivní radiaci savců ve třetihorách a následný vznik člověka. Nejen proto, že na zkoumání takovýchto věcí nemá metodologii, nýbrž i proto, že pokud by chtěl kdokoli dogmaticky usmířit „víru“ a současnou „vědu“, je velmi pravděpodobné, že za sto let bude muset usmiřovat znovu a pak zas a zas. Věda se vyvíjí, učí se z omylů minulosti a stejně jako se dnes usmíváme nad dávným geocentrickým pohledem na svět, budou se s největší pravděpodobností naši pravnuci usmívat nad našimi „tehdejšími“ názory na biologii, přírodu a chod světa. Pokud v příštím čísle Nature bude zpráva o tom, že Darwinova teorie, teorie relativity nebo teorie Velkého třesku více neplatí a že právě došlo ke změně paradigmatu, nebude to pro víru žádná rána nebo ztráta, ale ani vítězství.
Kdo tedy zastává názor o neslučitelnosti víry a vědy a nutném konfliktu mezi nimi s představou, že má pravdu buď jen víra, nebo jen věda, naprosto nepochopil metodologii vědy a její omezení na jedné straně, nebo biblickou hermeneutiku na straně druhé.
Myslím, že snaha harmonizovat první kapitolu knihy Genesis s jakoukoli teorií o vzniku vesmíru, s teorií stacionárního vesmíru nebo s teorií Velkého třesku, s teorií relativity, s Darwinovou teorií, teorii neutrální evoluce, s epigenetickou dědičností nebo s jakoukoli jinou vědeckou teorií je předem odsouzena k nezdaru. Předně proto, že věda se stále vyvíjí, nové teorie nahrazují staré, a kdo se pokoušel sloučit první kapitolu Genesis s teorií stacionárního vesmíru kdysi, se musí pokoušet sloučit tutéž kapitolu s teorií Velkého třesku dnes a s teoriemi, které přijdou dále zítra. Za druhé proto, že první kapitola Genesis nemíní být kosmologií v jakémkoli přírodovědném slova smyslu. Ani minulé, současné nebo budoucí představy o vzniku vesmíru nijak nekomentuje. Jakékoli úvahy o tom, že ta či ona vědecká teorie vlastně koresponduje s první kapitolou Genesis jsou předem odsouzeny k nezdaru. A samozřejmě, jakékoli úvahy o tom, že ta či ona vědecká teorie prokazuje nepravdivost první kapitoly knihy Genesis je odsouzena k nezdaru ze stejných důvodů. Jazyk vědy a jazyk krásné literatury jsou dva způsoby mluvy, a pokud vědci, navyklí z četby odborných textů, přistupují se stejnou optikou k bibli, ke krásné literatuře a k jakýmkoli jiným literárním útvarům, od pohádek k fantasy, nutně musí následovat konflikt. „Takhle to přece není,“ může nad pohádkami říkat právě jen ten, kdo si zmýlil žánr.

ukázka z kapitoly „První kapitola knihy Genesis.“
(Věda, víra, Darwinova teorie a stvoření podle knihy Genesis | 2014)